Ochrannou známkou je slovní, obrazové, prostorové nebo kombinované označení, které je způsobilé odlišit výrobky nebo služby pocházející od různých výrobců nebo poskytovatelů služeb a je zapsáno v rejstříku ochranných známek. Zákon tedy rozeznává čtyři formy ochranných známek:

• Slovní ochranná známka je tvořena z jednoho nebo více slov nebo souhrnu písmen, které lze za slovo považovat. Toto slovo musí být vyslovitelné a musí mít rozlišovací způsobilost. Slovní ochranná známka by měla být pokud možno krátká, zvučná a snadno zapamatovatelná. Může být provedena standardním nebo graficky upraveným písmem.
• Obrazová ochranná známka je označení utvořené z realistického nebo abstraktního zobrazení lidí, ptáků, zvířat, věcí, různých symbolů nebo jiných obrazových motivů. Může být jednoduchá, složitá, barevná, černobílá, musí však splňovat požadavek rozlišovací způsobilosti. Aby obrazová známka plnila své poslání, musí být jednoduchá, estetická a působivá.
• Prostorová ochranná známka je označení, které je tvořeno trojrozměrným (plastickým) vyobrazením. Předmětem ochrany může být zvláštní tvar výrobků, například tvary mýdla, nebo jeho obaly, jako jsou lahve, krabice, flakony. Tvar ochranné známky může být chráněn i jako průmyslový vzor.
• Kombinovaná ochranná známka je označení, v němž je spojen prvek slovní s prvkem obrazovým, příp. prostorovým v jeden celek. Obrázek i slovo by na sebe měly smyslově navazovat, není to však podmínkou. Kombinované ochranné známky v současné době převažují.

Známkový zákon podrobně vymezuje označení, která jsou ze zápisu do rejstříku ochranných známek vyloučena, a to buď absolutně nebo alespoň podmíněně.

Toto jsou absolutní překážky bránící zápisu:

• označení, které nemůže být graficky znázorněno (např. různé barevné efekty na ochranné známce, které se mění s úhlem dopadajícího světla apod. Ochranná známka musí být schopna reprodukce.),
• označení tvořené výlučně tvarem výrobku, který vyplývá z jeho povahy, nebo je nezbytné pro dosažení technického výsledku, nebo dává tomuto výrobku podstatnou užitnou hodnotu,
• označení, které odporuje veřejnému pořádku nebo dobrým mravům,
• označení, které může klamat veřejnost o povaze, jakosti nebo o zeměpisném původu výrobků nebo služeb,
• označení, jehož užívání by bylo v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodních smluv,
• označení shodné s ochrannou známkou, která je zapsána pro jinou právnickou nebo fyzickou osobu pro výrobky nebo služby téhož druhu. Úřad má povinnost odmítnout zápis shodného označení, ale zaměnitelné označení nemůže ze zápisu vyloučit,
• označení shodné s ochrannou známkou, která zanikla uplynutím doby platnosti a nebyla obnovena, jestliže přihláška ochranné známky byla podána před uplynutím dvou let od zániku ochranné známky, ledaže o tento zápis požádá původní majitel, nebo jeho právní nástupce,
• označení, které zasahuje do zákonem chráněných starších práv třetích osob, a tyto v zákonné lhůtě uplatní námitky proti zápisu.

Relativní překážky bránící zápisu:

• označení, které nemá rozlišovací způsobilost nebo které tvoří převážně popisné údaje, ledaže přihlašovatel prokáže, že se takové označení stalo příznačné pro jeho výrobky či služby.

Za nedistinktivní označení jsou považována označení utvořená z pouhých písmen, číslic, značek, jednoduchých geometrických obrazců, přímek, čar, teček nebo označení obsahující zeměpisný údaj nebo slova vyňatá z obecné slovní zásoby a v různých oborech lidské činnosti běžně používaná.

• označení obsahující úřední názvy států, správních celků, státní znaky, vlajky, erby, zkratky mezinárodních organizací nebo jejich napodobení apod. Tuto překážku lze odstranit tehdy, jestliže přihlašovatel předloží písemný souhlas orgánu nebo organizace, které jsou oprávněny daným označením disponovat.
• označení obsahující název, jméno, příjmení nebo vyobrazení osoby odlišné od osoby přihlašovatele, ledaže se přihlašovatel ochranné známky prokáže písemným svolením toho, komu přísluší uplatňovat právo na ochranu názvu, jména apod.
• označení obsahující údaje shodné nebo zaměnitelné se zapsaným označením původu, ledaže si je přihlašuje zapsaný uživatel takového označení původu a přihlašované označení obsahuje další údaj způsobilý je odlišit od zapsaného označení původu.

Ochranná známka plní řadu funkcí.

• Hlavní funkcí ochranné známky je funkce rozlišovací, tzn. že známka odlišuje výrobky nebo služby různých výrobců nebo poskytovatelů služeb, zbavuje zboží na trhu anonymity a odkazuje na jeho výrobce.
• Další funkcí je funkce ochranná, garanční, tzn. že ochranná známka je chráněna vždy ve spojení s určitými výrobky či službami, pro které je zapsána, tj. jako institut právní ochrany zajišťuje spotřebiteli, že pod stejným označením mu bude nabízeno zboží pocházející vždy od stejného výrobce nebo poskytovatele služeb a současně chrání výrobce před zneužíváním jeho označení.
• Velice důležitou funkcí je funkce propagační, neboť ochranná známka je trvale spojena s určitým zbožím či službami určitého výrobce nebo poskytovatele služeb a vytváří podmínky pro poptávku po takto označených výrobcích či službách.
• S propagační funkcí úzce souvisí funkce soutěžní, protože ochranná známka je nástrojem získání a udržení soutěžní pozice na trhu. Společně s funkcí soutěžní působí jako regulátor odbytu a tím i rozsahu výroby a jako stimulátor k zabezpečení, udržení a zvyšování kvality.

Stručně řečeno, hlavní funkcí ochranné známky v podmínkách tržního hospodářství je chránit soutěžní pozici jednoho podnikatele proti druhému a samozřejmě pomocí této známky upoutat pozornost odběratelů a spotřebitelů na své výrobky.

Řízení o přihlášce ochranné známky se zahajuje podáním přihlášky ochranné známky u Úřadu průmyslového vlastnictví. Přihlášku může podat právnická nebo fyzická osoba, která vykonává povolenou hospodářskou činnost, a to pro výrobky nebo služby, které jsou předmětem její činnosti.

Podáním přihlášky vzniká přihlašovateli právo přednosti (priorita), tzn, že přihlašovatel má právo přednosti před každým, kdo později podá přihlášku shodné nebo zaměnitelné ochranné známky pro výrobky nebo služby téhož druhu.

Přihláška ochranné známky musí mimo jiné obsahovat přesné vymezení výrobků a služeb, pro které má být ochranná známka zapsána. Seznam výrobků a služeb musí odpovídat povolené hospodářské činnosti přihlašovatele.

Obsahuje-li přihláška ochranné známky všechny potřebné náležitosti (hmotněprávní i procesněprávní) a není-li přihlášené označení zamítnuto na základě absolutních výluk zveřejní Úřad přihlášku ve Věstníku a po dobu tří měsíců ode dne zveřejnění lze proti zápisu této ochranné známky podat námitky, tzv. námitkové řízení. Takto lze dosti účinně zabránit zápisu takové známky, která by mohla porušit práva jiných osob. Zákon taxativně vyjmenovává sedm skupin subjektů oprávněných k podání námitek.

Námitky proti zápisu ochranné známky může podat:

• majitel, popř. přihlašovatel zaměnitelné ochranné známky s dřívějším právem přednosti, je-li tato ochranná známka přihlášena pro shodné nebo zaměnitelné výrobky či služby
• majitel starší shodné či zaměnitelné "všeobecně známé známky"
• držitel shodného nebo zaměnitelného nezapsaného označení, které se stalo příznačným pro svého majitele pro stejné nebo podobné výrobky či služby
• podnikatel, jehož obchodní jméno je shodné nebo zaměnitelné s přihlášeným označení pro stejné nebo podobné výrobky či služby
• fyzická osoba, jejíž jméno a příjmení, nebo vyobrazení popř. pseudonym, jsou shodné nebo zaměnitelné s přihlášeným označením
• majitel staršího práva z jiného průmyslového vlastnictví
• ten, jemuž náležejí práva k autorskému dílu, je-li shodné nebo zaměnitelné se zveřejněným označením, jestliže by jeho užitím mohla být dotčena práva k autorskému dílu.

Pokud není námitka podána v zákonné lhůtě, Úřad ochrannou známku zaregistruje, i když je třeba zaměnitelná s jinou ochrannou známkou či obchodním jménem. Lhůta pro podání námitek oprávněnou osobou je neprodlužitelná.

K zápisu známky do rejstříku dochází za předpokladu, že mu nebrání absolutní nebo relativní překážky zápisné způsobilosti. Zápisem ochranné známky do rejstříku se z přihlašovatele stává majitel známky a jeho základním právem je výlučné právo označovat své výrobky nebo poskytované služby touto známkou. Spolu s jejím slovním, obrazovým nebo kombinovaným vyjádřením je oprávněn užívat i mezinárodně uznávanou značku R.

Užíváním známky ve spojení se zbožím, jemuž poskytuje ochranu, se chápe též použití známky na obalech, firemních papírech, v reklamě, obchodní korespondenci apod. Majiteli ochranné známky též přísluší právo na podání informace o původu výrobků od jiných osob, pokud je na nich umístěno označení shodné či zaměnitelné s jeho ochrannou známkou. Účelem této právní normy je chránit majitele průmyslového práva před zdruhověním jeho ochranné známky.

Ze základního práva se odvozují další subjektivní práva. Můžeme do nich zahrnout i právo majitele ochranné známky požádat celní úřad, aby nepropustil do režimu volného oběhu zboží obchodního charakteru porušujícího jeho známková práva. Toto právo lze uplatnit pouze proti porušovateli - podnikatelskému subjektu, nikoliv však proti spotřebiteli výrobku nebo uživateli služby.

Majitel ochranné známky může své právo k ochranné známce převést zcela nebo z části písemnou smlouvou na právnickou nebo fyzickou osobu, která je způsobilá ve smyslu zákona být majitelem ochranné známky, tj. vykonává povolenou hospodářskou činnost, a to pro výrobky a služby, pro které je převáděná ochranná známka zapsána. Převod nabývá účinnosti dnem zápisu do rejstříku ochranných známek.

Majitel ochranné známky je oprávněn, v rámci svého výlučného práva se známkou disponovat, přenechat právo k jejímu dočasnému užívání licenční smlouvou. Vztahy mezi poskytovatelem a nabyvatelem licence se řídí ustanovením obchodního zákoníku. Nabyvatelem licence může být pouze fyzická nebo právnická osoba, do jejíhož předmětu podnikání patří výrobky či služby chráněné licenciovanou ochrannou známkou. Smlouva musí být uzavřena písemně a je účinná ode dne zapsání do rejstříku ochranných známek.

K právům majitele ochranné známky patří i možnost požádat Úřad o výmaz zaměnitelně podobné ochranné známky, kterou Úřad zapsal později pro jiného majitele .

Bez souhlasu majitele nesmí nikdo užívat jeho ochrannou známku nebo označení s ní shodné nebo zaměnitelné pro výrobky či služby téhož druhu, pro které je zapsána, nebo ji užívat ve spojení s těmito výrobky či službami. Pokud takovéto jednání je zjištěno, může se majitel ochranné známky domáhat, aby porušování jeho práv bylo zakázáno, závadný stav odstraněn a nahrazena škoda. Přičemž má právo na náhradu nejen materiální škody, ale i nemateriální, kupř. poškození dobré pověsti své ochranné známky nebo jména své firmy.

Mezi povinnosti majitele ochranné známky patří především povinnost ochrannou známku užívat a to v podobě, ve které je zapsána v rejstříku. Užíváním se rozumí uvádění známky zejména na výrobcích a obalech, na obchodních papírech, v propagačních a inzertních materiálech. Majitel (popř. smluvní uživatelé) je povinnen uchovávat ve vlastním zájmu doklady o užívání ochranné známky. Neužívá-li majitel ochrannou známku bez řádného zdůvodnění, nebo není-li schopen toto užívání prokázat, po dobu pěti let, může Úřad tuto známku vymazat z rejstříku. Zpravidla k tomu dochází na žádost jiného zájemce o tuto ochrannou známku.

Pro majitele ochranné známky je důležité uvědomit si, že pokud zanikne jeho právní subjektivita a právo k ochranné známce nebylo včas převedeno nebo nepřešlo na nového majitele, potom ochranná známka zaniká.

Správně navržená, zapsaná a dlouhodobě užívaná ochranná známka představuje pro svého majitele pravý poklad. Majitelé takovýchto známek oceňují hodnotu známky výš, než je cena hmotného majetku tohoto majitele. U mnoha výrobků se ochranná známka značně podílí na jejich ceně a značkové zboží se i lépe prodává, než zboží neznačkové. S touto skutečností souvisí i časté zneužívání známých a zavedených ochranných známek.